Hodnocení krajinného rázu v praxi: kdy je potřeba, co hlídá úřad a jak připravit podklady, které obstojí

Tenhle článek shrnuje, co krajinný ráz znamená v praxi, kdy je potřeba souhlas podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., kdy se naopak neposuzuje, jak se téma propisuje do územního plánování a EIA/SEA a co se mění v kontextu jednotného environmentálního stanoviska (JES). Hlavně ale nabízí srozumitelný postup krok za krokem a checklist podkladů, které obvykle rozhodují o rychlosti a předvídatelnosti řízení.

Co je krajinný ráz a proč se řeší v povolování

Zákon o ochraně přírody a krajiny chápe krajinný ráz jako zejména přírodní, kulturní a historickou charakteristiku určitého místa nebo oblasti. Chráněn je před činnostmi, které by snížily jeho estetickou a přírodní hodnotu. V praxi se hodnotí rozpoznatelné znaky a vztahy v krajině, typicky:

• morfologie terénu a horizonty

• struktura a mozaika využití ploch

• vegetační a vodní prvky

• sídelní struktura a její měřítko

• kulturní dominanty a jejich uplatnění v panoramatech a průhledech

Kdy je potřeba souhlas podle § 12 a kdy se krajinný ráz naopak neposuzuje

Základní právní oporou je § 12 zákona č. 114/1992 Sb. Ten stanoví, že k umísťování a povolování staveb i k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Prakticky to znamená, že krajinný ráz je samostatně posuzovaná veřejná hodnota, která vstupuje do povolovacích procesů i mimo zvláště chráněná území.

Výjimka: zastavěné území a zastavitelné plochy s dohodnutými podmínkami v územním plánu

Zákon zároveň pracuje s pravidlem, že krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které územní plán nebo regulační plán stanovil plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody. V praxi je rozhodující, jestli tyto podmínky byly skutečně dohodnuty při pořizování a jestli jsou dostatečně konkrétní.

Tohle je jeden z nejčastějších zdrojů nedorozumění: samotná existence územního plánu obvykle nestačí. Podstatné je, zda územní plán nebo regulační plán obsahuje konkrétní podmínky ochrany krajinného rázu, které byly s orgánem ochrany přírody dohodnuté.

Praktický test, který si můžete udělat hned

Je vysoká šance, že se krajinný ráz bude řešit, pokud platí aspoň jedno:

• záměr je viditelný z dálkových pohledů, hřebenů, vyhlídek, příjezdových os
• záměr vytváří novou dominantu nebo mění horizont
• záměr mění měřítko krajiny nebo rytmus opakujících se prvků
• záměr je první svého typu v dané krajinné jednotce (nový „motiv“ v obrazu krajiny)
• záměr přidává další prvek do už zatíženého území a hrozí kumulace

Vazba na územní plánování, EIA/SEA a JES

Územní plánování jako prevence konfliktů

Územní plánování je silný styčný bod. Dává šanci řešit krajinný ráz preventivně, tedy dřív, než vznikne konkrétní projektový konflikt. Z hlediska praxe je klíčové, že když územní plán nastaví prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody, může to v určitých plochách významně zjednodušit navazující povolování.

Pro obce je to často nejefektivnější cesta: nastavit srozumitelná pravidla dopředu, místo aby se každý záměr řešil jako ad hoc spor o to, „co se sem hodí“.

EIA a SEA: krajinný ráz jako kapitola i jako samostatný souhlas

Posuzování vlivů na životní prostředí upravuje zákon č. 100/2001 Sb. V praxi se téma krajinného rázu objevuje dvojím způsobem:

• jako samostatný souhlas podle § 12
• jako kapitola vyhodnocení vlivů na krajinu nebo krajinný ráz v dokumentaci EIA nebo ve vyhodnocení SEA

Tohle je důležité organizačně: i když EIA „řeší krajinu“, nemusí to automaticky nahradit úkon podle § 12. Záleží na konkrétním procesním nastavení a na tom, jaký typ řízení běží.

Jednotné environmentální stanovisko: proč se vyplatí hlídat procesní architekturu

Zavedení JES zákonem č. 148/2023 Sb. znamená, že se v řadě případů integrují environmentální požadavky, které dříve vstupovaly do povolování přes více závazných stanovisek nebo souhlasů, do jednoho výstupu. Pro praxi to přináší posun v procesní architektuře a současně nutnost u každé věci ověřit, zda se krajinný ráz řeší samostatně podle § 12, nebo je procesně zahrnut do JES, případně jak se promítá do podmínek navazujících řízení.

Jinými slovy: dnes je ještě důležitější sladit časování a rozsah podkladů, aby se krajinný ráz neřešil pozdě, dvakrát, nebo naopak v nedostatečné hloubce.

Co úřad skutečně potřebuje: přezkoumatelnost a srozumitelné odůvodnění

„V rozhodovací praxi se opakovaně ukazuje, že klíčová je kvalita odůvodnění a práce s odbornými podklady. Právě ty určují, jak předvídatelný celý proces bude a jak velké je riziko soudního přezkoumání. Úřad musí být schopen jasně vysvětlit, jak vymezil dotčený krajinný prostor, které hodnoty považuje za rozhodující a proč je konkrétní zásah ještě přijatelný, nebo už nikoli.”

Zdeněk Frélich

ASITIS.cz, autorizovaná osoba Natura 2000, EIA, SEA

Z praktického pohledu je dobré přemýšlet o podkladu ke krajinnému rázu jako o dokumentu, který má:

• ukázat, odkud a proč je záměr vidět
• pojmenovat hodnoty místa a vztahy v krajině
• vysvětlit změnu měřítka, dominant a rytmu prvků
• propojit mapové a číselné výstupy s interpretací (co to znamená pro charakter místa)

Specifika v praxi: OZE, liniové stavby a proč se kolem nich nejvíc diskutuje

Větrné a fotovoltaické elektrárny

U větrných elektráren a dalších výškových staveb je jádrem postup založený na analýze viditelnosti a rozdělení dotčeného území podle síly uplatnění. Právě volba pozorovacích bodů, rozsah viditelnosti a práce s panoramaty často určuje, jak záměr dopadne.

U větrných a fotovoltaických elektráren se v praxi odkazuje i na metodické materiály s preventivními mapami vhodnosti a nevhodnosti území. Důležité je, že tyto metodiky jsou podklad a nenahrazují správní řízení ani individuální posouzení konkrétního záměru.

U fotovoltaiky bývá typickým konfliktem velkoplošnost a změna struktury krajiny, často v kontrastu s přístupem upřednostňovat brownfieldy nebo plochy s nižší krajinářskou citlivostí. V podkladu proto pomáhá jasně popsat, jak se areál propíše do mozaiky ploch a zda nevytváří nový „koberec“ v obrazu krajiny.

Liniové stavby

U liniových staveb se hodnocení obvykle opírá o kombinaci pohledové analýzy, identifikace krajinných segmentů podél trasy a vyhodnocení, zda stavba naruší měřítko, horizonty, rytmus prvků nebo tradiční krajinnou strukturu. Očekává se jasná mapa dotčeného prostoru a srozumitelná argumentace vztahu stavby k obrazu sídla a krajiny.

Nejčastější chyby, které zbytečně prodražují a protahují povolování

V dokumentacích se opakují podobné problémy. Mezi nejčastější patří:

1. Příliš úzké vymezení dotčeného prostoru
2. Nedostatečná práce s klíčovými průhledy a panoramaty
3. Popisné texty bez vazby na hodnoty místa, nebo naopak technické výstupy bez srozumitelného závěru
4. Absence transparentní fotodokumentace a chybějící seznam pozorovacích bodů

A pak jsou tu typické konflikty mezi investorem a orgánem ochrany přírody, které se často točí kolem tří otázek:

• je dotčený krajinný ráz vymezen přiměřeně
• jaké hodnoty jsou v území rozhodné
• respektuje řešení měřítko a vztahy v krajině, včetně účinnosti navržených zmírňujících opatřen

Rádi vám s hodnocením krajinného rázu pomůžeme

Připravujeme odborná hodnocení krajinného rázu včetně práce s terénními průzkumy, pozorovacími body, fotodokumentací, analýzou viditelnosti i srozumitelnou interpretací výsledků pro správní řízení.

Pokud připravujete záměr, který může krajinný ráz ovlivnit, rádi s vámi projdeme situaci, navrhneme vhodný postup a připravíme podklady, které obstojí v povolovacím procesu.