Komunitní energetika

Princip komunitní energetiky spočívá ve sdílení výroby a spotřeby energie mezi několika objekty nebo mezi různými provozovateli objektů. Nabízí tak lepší možnosti optimalizace a využití vyrobené energie než využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) v rámci jedné budovy. Není tak nutné za nevýhodných podmínek dodávat vyrobenou energii do sítě ani ze sítě větší množství energie odebírat.

V praxi jde o energetickou komunitu, energetické společenství, kterým může být město, skupina občanů a podnikatelé, kteří se dohodnou na realizaci vlastního energetického zdroje primárně pro lokální spotřebu. Komunitu založenou za účelem sdílení energií, vyrobených z OZE. Členové komunitních energetických společenství se stávají tzv. aktivními spotřebiteli (prosumers). Elektřina vyrobená z OZE, která nebude přímo spotřebována v místě instalace, bude k dispozici ostatním členům komunity, kteří ji budou čerpat přednostně před elektřinou odebíranou z distribuční soustavy. Spoluvlastníci zdroje jsou zároveň odběrateli takto vyrobené energie a přebytky z výroby energie prodávají́ buď do distribuční sítě anebo ostatním obyvatelům města.

Díky novele energetického zákona, známé jako Lex OZE II, se v Česku otevírají zcela nové možnosti pro sdílení elektřiny z obnovitelných zdrojů. Tato novela umožnila jednotlivcům a subjektům vyrábět elektřinu na jedné
nemovitosti a následně ji využívat v jiné, čímž podpořila rozvoj komunitní energetiky a sdílení
elektřiny. Následně byla schválena novela Lex OZE III, která dále rozšířila možnosti aktivních
zákazníků, zejména v oblastech akumulace energie, flexibility sítí a agregace.

Aktivní zákazník v České republice může sdílet elektřinu napříč celou zemí až s 10 dalšími
odběrnými místy, tedy celkem může být ve skupině sdílení 11 předávacích míst. Toto sdílení
nevyžaduje založení energetického společenství.