Skleníkové plyny (anglicky greenhouse gases, GHG) jsou plyny, které přispívají k efektu skleníku, což je jev, při kterém se teplo ze Slunce zadržuje v atmosféře Země. Tento proces je zásadní pro udržení teploty na naší planetě, avšak nadměrné emise těchto plynů vedou k globálnímu oteplování a změně klimatu. Evropská unie se snaží o výrazné snížení emisí skleníkových plynů, jelikož tyto plyny jsou spojeny se zhoršováním klimatických podmínek a extrémními povětrnostními jevy.
Hlavní skleníkové plyny
Mezi nejznámější skleníkové plyny patří:
Oxid uhličitý (CO₂): Tento plyn je přirozeně produkován živočichy při dýchání a rozkladem organických materiálů. Spalování fosilních paliv, jako je uhlí, ropa a zemní plyn, však přispívá k jeho významnému nárůstu v atmosféře. CO₂ hraje klíčovou roli v globálním oteplování, a proto je důležité jej regulovat a snižovat jeho emise.
Metan (CH₄): Bezbarvý plyn, jehož emise vznikají při těžbě a přepravě uhlí, zemního plynu a ropy, ale také během chovu hospodářských zvířat a rozkladu organického odpadu na skládkách. I když se v atmosféře vyskytuje v menším množství, jeho potenciál globálního oteplování je mnohem silnější než u CO₂.
Oxid dusný (N₂O): Tento plyn vzniká převážně díky mikrobiálním procesům v půdě, používání dusíkatých hnojiv a spalování biomasy. Oxid dusný se uvolňuje při zemědělských a průmyslových činnostech a představuje významný faktor, který přispívá ke skleníkovému efektu.
Fluorované plyny (F-plyny): Tyto umělé plyny, které zahrnují fluorované uhlovodíky (HFC), perfluorované uhlovodíky (PFC), hexafluorid síry (SF₆) a trifluorid dusíku (NF₃), mají velmi vysoký potenciál globálního oteplování. Jsou používány v různých průmyslových aplikacích a jejich emise, i když se vyskytují v menším množství, mají výrazný vliv na klima.
Dopad skleníkových plynů na klima
Skleníkové plyny přispívají k oteplování planety, což má za následek změny ve srážkách, zvyšování průměrných teplot a extrémní klimatické jevy, jako jsou vlny veder, povodně a sucha. V roce 2021 činily emise skleníkových plynů v Evropské unii 3,6 miliardy tun ekvivalentu CO₂. Z toho CO₂ představoval téměř 80 % všech emisí skleníkových plynů, zatímco metan se podílel více než 12 %.
Metan má kratší životnost v atmosféře než CO₂, avšak pohlcuje mnohem více sluneční energie a může mít vážné dopady na kvalitu ovzduší a zdraví lidí. Vzhledem k těmto vlastnostem je důležité zaměřit se na regulaci emisí metanu.
Cíle a opatření EU
Evropská unie si stanovila právně závazné cíle pro snižování emisí skleníkových plynů, včetně snížení emisí o 55 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990 a dosažení nulových čistých emisí do roku 2050. K dosažení těchto ambiciózních cílů EU přijímá řadu opatření v oblastech, jako jsou:
Snižování emisí v dopravě: Podpora ekologických alternativ a zlepšení energetické účinnosti dopravního sektoru.
Investice do obnovitelných zdrojů energie: Přechod na solární, větrnou a další formy čisté energie, které snižují závislost na fosilních palivech.
Regulace průmyslových odvětví: Zabránění přemístění průmyslových odvětví produkujících emise skleníkových plynů mimo EU, aby se vyhnula přísnějším normám.
Evropský systém obchodování s emisemi: Posílení trhu s uhlíkem, který umožňuje firmám obchodovat s emisními povolenkami, což podporuje snížení celkových emisí.
Podpora zachycování uhlíku: Ochrana lesů a dalších ekosystémů, které pomáhají absorbovat CO₂ z atmosféry.
