GHG protokol je mezinárodně uznávaná metodika vyvinutá Světovou radou pro podnikatelskou udržitelnost (WBCSD) a Světovým institutem zdrojů (WRI). Slouží jako nástroj pro firmy a organizace, aby mohly systematicky měřit a vykazovat emise skleníkových plynů (GHG). Tato metodika je základem pro vytváření reportů o uhlíkové stopě společností a je využívána mnoha organizacemi po celém světě. GHG protokol rozděluje emise do tří kategorií nazývaných Scope 1, Scope 2 a Scope 3, které reflektují různé zdroje emisí.
Co jsou to Scope 1,2 a 3?
Scope 1 (Přímé emise):
Zahrnují všechny přímé emise skleníkových plynů, které jsou přímo generovány činnostmi organizace a jsou pod její plnou kontrolou.
Hlavní zdroje přímých emisí:
Úniky plynů: Tyto emise vznikají neúmyslně při provozu chladicích systémů, chemických procesů, těžbě nebo jiných průmyslových aktivitách. Typické plyny zahrnují, CO₂, metan (CH₄) a fluorované uhlovodíky (HFCs).
Stacionární spalování: Emise z fosilních paliv spálených při výrobě elektřiny, tepla nebo páry. Zahrnuje zařízení jako kotle, generátory a parní turbíny, které spalují uhlí, plyn nebo ropu.
Mobilní spalování: Emise z firemních dopravních prostředků, včetně automobilů, nákladních vozidel a strojů, které provozuje organizace. Emise zahrnují především CO₂, oxidy dusíku (NOx) a další skleníkové plyny.
Procesní emise: Emise vzniklé při chemických reakcích během výrobních procesů, například při výrobě cementu nebo oceli, kde dochází k uvolňování CO₂ a dalších skleníkových plynů.
Význam Scope 1 emisí:
Scope 1 emise jsou důležitou kategorií, protože jsou přímo spojené s provozními činnostmi organizace a nabízí největší možnost kontroly a snížení. Společnosti mohou investovat do technologií snižujících emise, zlepšit energetickou účinnost zařízení, přejít na obnovitelné zdroje energie nebo modernizovat dopravní flotily, aby snížily množství vyprodukovaných emisí. Snižování Scope 1 emisí může mít také přímý ekonomický přínos, například prostřednictvím nižší spotřeby paliv nebo snížení nákladů na provoz.
Díky přímé povaze těchto emisí mohou organizace zavádět cílené strategie na jejich snížení, což nejen zlepšuje environmentální výkonnost, ale také zvyšuje reputaci společnosti v oblasti udržitelnosti a splňuje regulační požadavky na snižování emisí.
Scope 2 (Nepřímé emise z nakoupené energie):
Scope 2 emise zahrnují nepřímé emise, které vznikají při výrobě energie, kterou organizace nakupuje pro svou činnost, ale nevyrábí ji sama. Tyto emise mohou zahrnovat:
Elektromobily – emise spojené s používáním elektromobilů, které jsou kontrolovány organizací, přičemž se může použít buď skutečná spotřeba elektřiny nebo počet ujetých kilometrů.
Elektrická energie – emise spojené s výrobou nakoupené elektřiny, přičemž emise se vypočítávají podle emisních faktorů stanovených dodavatelem nebo podle standardizovaných emisních faktorů pro danou zemi.
Teplo, chlazení a pára – emise spojené s výrobou nakoupeného tepla, chlazení nebo páry, které organizace spotřebovává. Emisní faktory mohou být stanoveny buď podle dodavatele nebo podle standardizovaných metodik.
Scope 2 emise jsou významné, protože i když nevznikají přímo v provozovnách organizace, jejich vykazování odhaluje, jakým způsobem organizace využívá energii, a zároveň umožňuje měřit její úsilí o přechod na čisté zdroje energie.
Scope 3 (Nepřímé emise z hodnotového řetězce):
Scope 3 zahrnuje veškeré další nepřímé emise, které jsou spojeny s aktivitami organizace, ale nejsou pod její přímou kontrolou. Tyto emise mohou zahrnovat širokou škálu zdrojů, včetně:
Služební cesty – emise z cestování zaměstnanců (např. lety, automobilové cesty) spojené s pracovními povinnostmi.
Výroba a přeprava materiálů a produktů – emise spojené s dodavatelským řetězcem organizace, včetně dopravy a výroby nakoupených materiálů a produktů.
Odpady – emise související s nakládáním s odpady produkovanými organizací, jako je například spalování nebo skládkování odpadů.
Investice – emise spojené s finančními investicemi organizace, například investice do aktivit, které generují emise (např. investice do fosilních paliv).
Výpočet a vykazování Scope 3 emisí je složité a často velmi náročné, protože zahrnuje velmi širokou škálu činností a vztahů mimo přímou kontrolu organizace. Ne všechny společnosti jsou schopny tyto emise přesně vypočítat, a proto je vykazování Scope 3 emisí často méně detailní než u Scope 1 a Scope 2.
Jak GHG protokol pomáhá organizacím snižovat uhlíkovou stopu?
Tento protokol poskytuje rámec pro společnosti a organizace, aby mohly kvantifikovat a vykazovat své emise skleníkových plynů s cílem snížit svou uhlíkovou stopu. Díky standardizovaným metodikám je možné srovnávat výsledky mezi různými společnostmi a odvětvími a sledovat jejich pokrok v oblasti snižování emisí. Přesné vykazování emisí umožňuje organizacím nejen splňovat legislativní požadavky, ale také přispívat k celosvětovému úsilí o zmírnění změny klimatu tím, že identifikují a snižují klíčové zdroje svých emisí.
GHG protokol se stává stále důležitější nástrojem pro organizace po celém světě, zejména v kontextu snahy o dosažení cílů Pařížské dohody a přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku. Umožňuje organizacím transparentně prezentovat své úsilí o snížení emisí a přispět k udržitelnější budoucnosti.
