Města jsou v mnoha směrech speciálním typem prostředí, které v rámci klimatické změny čelí specifickým problémům. V ČR žije ve městech více než 75% lidí. Vysoká hustota osídlení spolu se značnou závislostí na (často nedostatečné) infrastruktuře a technologií dělá z měst místa zvláště náchylná na efekty klimatické změny. Na druhou stranu, města samotná také významně ovlivňují prostředí okolo sebe.
- Nekoordinovaným rozrůstáním měst vzniká tzv. „Sídelní kaše“ – fenomén, kdy město postupně pohlcuje okolní půdu novou, řídkou obytnou zástavbou. To má řadu negativních důsledků pro město samo i pro jeho okolí. Větší množství ploch je pokrýváno nepropustnými povrchy jako je asfalt nebo beton, což znemožňuje zasakování dešťových vod a degraduje přírodní prostředí.
- Dochází k dopravním zácpám a kolapsům a zvyšuje se znečištění ovzduší. Satelitní části měst jsou často nedostatečně napojeny na městskou hromadnou dopravu a samy o sobě nemají valnou občanskou vybavenost – za nákupem, prací, vzděláním, nebo zábavou pak obyvatelé dojíždějí do center měst většinou osobními automobily, což klade zvýšené nároky na dopravní infrastrukturu.
- V centrech měst samotných se objevují problémy spojené s efekty městského tepelného ostrova. Během letních dní je v centrech měst výrazně tepleji, než v okolním vesnickém prostředí. Je to dáno menším množstvím ochlazujících ploch (jako je např. zeleň). Města jsou tudíž extrémně zasažená letními vlnami veder.
- Města jsou velmi náchylná k povodním, zejména pokud leží v blízkosti vodního toku. I města bez významné řeky jsou v nebezpečí – v případě přívalových dešťů hrozí, že voda nebude mít kudy odtéct a stávající kapacita kanalizace přestane stačit.
Tyto a mnohé další problémy budou mít vliv na chování a komfort obyvatel měst, stejně jako zemědělskou produkci, průmysl, nebo třeba turistický ruch. Města, stejně jako jejich okolí tudíž musí podniknout kroky, jak se na tyto změny připravit. V tom jim mohou pomoci adaptační strategie.
Mitigace a adaptace
Mitigační i adaptační strategie mají oboje stejný cíl – zajistit, aby naše životy byly vlivem klimatické změny co nejméně narušeny. Zatímco adaptační strategie se snaží zvýšit naši připravenost na změny, kterým nedovedeme zabránit a tím zmírnit dopady klimatické změny, mitigační strategie se snaží zmírnit samotnou změnu klimatu.
Cílem mitigačních opatření je snížit zátěž, kterou lidská činnost klade na životní prostředí a tím pádem zpomalit klimatickou změnu, případně zabránit jejímu pokračování. V rámci klimatické změny se mitigačními opatřeními myslí zejména snižování množství skleníkových plynů a jiných emisí vypouštěných do ovzduší, úspory energie a zdrojů, či upuštění od fosilních paliv a jejich nahrazení obnovitelnými zdroji energie.
Probíhající změny pomocí mitigace zastavit nelze, stejně tak nelze odstranit z atmosféry nadbytečné skleníkové plyny, které již nyní naši planetu oteplují. Nelze se tedy zaměřit pouze na mitigační opatření a ta adaptační vypustit. Stejně tak ale nemůžeme investovat pouze do opatření adaptačních, neboť bez mitigace klimatické změny budou její dopady brzy tak katastrofální, že se s nimi jednoduše již vyrovnat nepůjde. Ideální cestou je tudíž kombinace obou typů opatření.
Například instalace zelených střech a fasád pomáhá snížit nároky na vytápění a omezuje přehřívání budov v létě, čímž podporuje šetření energií. Zároveň tyto zelené prvky ochlazují okolní prostředí díky evapotranspiraci, čímž přispívají k zachování příjemného klimatu ve městě i v horkých letních dnech.