Taxonomie EU představuje kritickou součást evropské strategie pro dosažení udržitelného hospodářství, zaměřenou na ochranu klimatu a životního prostředí s cílem posunout kontinent směrem ke klimatické neutralitě do roku 2050. V souladu s Evropskou zelenou dohodou a ambicí snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030, taxonomie definuje, jaké ekonomické aktivity lze považovat za udržitelné, přičemž klade důraz na mobilizaci jak veřejných, tak soukromých finančních prostředků pro nízkouhlíkové a udržitelné projekty.
Tento rámec stanovuje šest environmentálních cílů, včetně zmírnění změny klimatu, adaptace na změnu klimatu, ochrany biodiverzity a ekosystémů, udržitelného využívání vodních zdrojů, prevence znečištění a podpory oběhového hospodářství. Investice, aby byly v souladu s taxonomií, musí napomáhat dosažení alespoň jednoho z těchto cílů, aniž by zároveň významně poškodily jakýkoli jiný cíl, a musí respektovat přísné minimální sociální a etické normy.
Taxonomie EU má klíčový význam pro finanční trhy, poskytující jasná pravidla a definice pro udržitelné investice, což usnadňuje reportování o environmentálním dopadu investic a podporuje transparentnost investičních rozhodnutí. Má také významný dopad na podniky, které se již nyní musí podrobovat povinnostem v oblasti nefinančního reportování, a může sloužit jako důležitý nástroj pro EU a členské státy při definování standardů pro ekologické finanční produkty.
EU Taxonomie tak úzce souvisí se zásadou DNSH (Do No Significant Harm), která je klíčová při hodnocení environmentální udržitelnosti investic. Taxonomie definuje kritéria pro to, co je považováno za ekologicky udržitelné hospodářské činnosti, a přitom klade důraz na to, aby žádná z těchto činností významně nepoškodila jiné environmentální cíle. DNSH tedy zajišťuje, že projekty klasifikované jako udržitelné nejen přispívají k jednomu cíli, ale také nezhoršují stav v jiných oblastech.
Taxonomie EU tak jen omezujícím seznamem povolených aktivit, ale spíše nástrojem pro orientaci investic směrem k udržitelnosti, s flexibilitou v technologických řešení a podporou pro přechodové a podpůrné aktivity, které jsou klíčové pro transformaci k nízkouhlíkovému hospodářství. Jde o zásadní krok v globálním úsilí o ochranu klimatu, s potenciálem inspirovat další regiony a země k vytvoření podobných systémů, jak ukazuje rostoucí zájem o taxonomie udržitelných aktivit po celém světě.
