S ohledem na změnu klimatu se stále více začíná skloňovat pojem “ekosystémové služby”. Jedná se o funkce, které zdravý strom dokáže poskytovat přirozeně, bez vnější pomoci a dalších opatření. Lidé jsou přirozeně vývojově a geneticky nastavení na přímý kontakt s přírodou a zelení. S postupujícím trendem urbanizace se ale kontakt většiny lidí s přírodou omezuje, v některých případech dokonce úplně vytrácí. Důsledkem je kromě nižšího životního komfortu také celá řada zdravotních komplikací včetně civilizačních chorob a psychických problémů. Efektivnější než léčit tyto důsledky, je přivést zeleň a přírodu zpět k lidem, kteří žijí ve městech.
Stromy měly miliony let na to, aby vyvinuly způsoby, jak efektivně pomáhat udržovat své okolí ve stavu vhodném pro život ostatních druhů. Ekosystémy fungují na principu vzájemné závislosti a pozitivního ovlivňování. Když se jednomu stromu dobře vede, obohacuje prostředí kolem sebe, což vytváří lepší podmínky pro růst sousedních stromů, které pak obdobně přispívají k celkovému zlepšení životního prostoru. Vzájemně se tedy podporují a při dostatečném množství zeleně i klesá náročnost na údržbu. Například větší množství stromů efektivněji zachycuje a ukládá srážkovou vodu, takže odpadá nutnost umělého zavlažování. Zároveň společné zastínění a transpirační chlazení snižuje tepelnou zátěž jednotlivých stromů, které pak nejsou oslabeni stresem z přehřátí a mohou naplno plnit své funkce v ekosystému. Žádné technologie proto nedokážou plně nahradit funkce zeleně, protože zpravidla zahrnují pouze jednu nebo jen některé vybrané služby a nejsou provázané se svým okolím tak komplexně.
Znáte pravidlo 3-30-300?
Pravidlo 3-30-300 je jednoduchý a srozumitelný rámec pro plánování městské zeleně. Podle tohoto pravidla by měl mít každý obyvatel města výhled na alespoň tři vzrostlé stromy ze svého domova, práce nebo školy, každá městská čtvrť by měla být z minimálně 30% pokryta korunami stromů a každý člověk by měl mít do 300 metrů od bydliště přístup ke kvalitní veřejné zeleni.
Ekosystémové služby zahrnují:
Chladící efekt:
Každý strom transpiruje, odpařuje vodu. Je to nezbytně nutný proces pro transport živin. Transpirací odčerpává energii ze svého okolí a přeměňuje ji na vodní páru. Tím se dá přirovnat k velmi výkonné klimatizaci. Na rozdíl od ní ale energii bere z tepla svého okolí a potřebuje k tomu “jen” vodu. Jeden vzrostlý strom během dne odčerpává ze svého okolí přibližně 125 kW. Takový výkon je srovnatelný s přibližně deseti středně výkonnými komerčními klimatizačními jednotkami. Jako bonus, na rozdíl od klimatizace, takové chlazení nepředstavuje žádnou zátěž pro životní prostředí.
Sekvestrace uhlíku:
Vzrostlý zdravý strom dokáže ročně uložit do biomasy až 1 tunu CO2, který odčerpá ze vzduchu. Čtyři takové stromy kompenzují provoz jednoho autobusu MHD za celý rok, který ve větším městě přepraví statisíce cestujících, nebo provoz jednoho auta průměrné domácnosti za celý rok.
Další funkce:
- Rekreační a estetická funkce: podle nejnovějších průzkumů zeleň v blízkosti domova, práce nebo školy přispívá v mnoha ohledech ke zdraví a spokojenosti obyvatel. Blízkost zeleně podporuje duševní zdraví, fyzickou aktivitu a snižuje rizika kardiovaskulárních onemocnění.
- Čištění vzduchu: je neocenitelnou funkcí zeleně především v oblastech průmyslových nebo sušších, kde je vyšší výskyt znečišťujících částic ve vzduchu. Zeleň umí znečištění zachycovat a rozkládat, snižuje tím riziko výskytu plicních onemocnění u obyvatel. Má to ale i druhou stranu mince – znečištění ovzduší je pro zeleň samo o sobě stres. Je tedy vhodné se snažit v prvé řadě znečištění zabránit.
- Stínění: zeleň stíní na rozdíl od neživých střech a povrchů “aktivně”. Hlavní rozdíl je v tom, že velkou část spektra slunečního záření odráží za pomoci buněčných struktur, zatímco umělé povrchy toto záření pohltí a tím se ohřejí. Stín pod stromy je tedy studenější než pod střechou, protože ohřátá střecha vyzařuje sálavé teplo, které povrchem těla vnímáme daleko intenzivněji než samotnou teplotu vzduchu.
- Zadržování vody: povrch pokrytý zelení má vyšší absorpční schopnost. Při přívalových deštích tedy chrání své okolí od přehlcení kanalizace nebo bleskových záplav. Zároveň zadržená voda dále slouží pro udržení vitality vegetace a plnění jejích ekosystémových služeb.
- Hluková bariéra: vegetace má velmi členitý povrch a tím dokáže efektivně rozbíjet zvukové vlny. Kromě jiných funkcí tedy působí jako protihluková stěna, ale pouze v období, kdy je olistěná. Při plánování nové výsadby za účelem mitigace hluku je vhodné uvažovat spíše stálezelené druhy.
- Větrná bariéra: je velmi užitečná především v chladnějších místech, například v severských přímořských oblastech.
- Útočiště pro živočichy: vegetace je součástí našeho přirozeného prostředí a tvoří důležitou složku biodiverzity. Ta odráží vitalitu a dobrou funkčnost celého ekosystému. Mnoho druhů rostlin a živočichů žije v symbióze a potřebují se navzájem.
Pro to, aby stromy mohly plnit své funkce, musí mít vyhovující prostředí a vhodné podmínky. Ve městech vedle sebe ale existuje celá řada nepůvodních druhů a prostředí je silně stresující pro veškerou zeleň. Moderními technologiemi můžeme vhodně zacílit opatření pro zlepšení podmínek pro růst stromů a efektivně monitorovat stav zeleně. Podpořit se dá i plánování výsadby nové zeleně s ohledem na měnící se klimatické podmínky v širokém kontextu celého prostředí města a v dlouhodobém horizontu.
Stáhněte si průvodce pravidlem 3-30-300
Dozvíte se:
Co je pravidlo 3-30-300 a proč se o něm tolik mluví. Jaké jsou jeho výhody a jak jej využít při plánování městské zeleně.
Rádi vám brožuru zašleme spolu s případovou studií.
Mám zájem o brožuru
