Scope 3 (Nepřímé emise z hodnotového řetězce) zahrnuje veškeré emise skleníkových plynů, které jsou spojeny s činnostmi organizace, ale nejsou pod její přímou kontrolou. Tyto emise jsou často nejnáročnější na měření a vykazování, protože pokrývají širokou škálu činností v hodnotovém řetězci organizace, které zahrnují i externí faktory a vztahy s třetími stranami.

Mezi hlavní oblasti Scope 3 emisí patří:

• Služební cesty – Emise spojené s cestováním zaměstnanců za pracovními účely, ať už jde o lety, automobilové cesty nebo veřejnou dopravu. Tato kategorie zahrnuje emise z transportu, který není přímo pod kontrolou organizace, ale je součástí jejích operací.
• Výroba a přeprava materiálů a produktů – Emise vznikající v rámci dodavatelského řetězce, tedy při výrobě, přepravě a distribuci materiálů a produktů, které organizace nakupuje. Zahrnuje to i emise z dopravy, skladování a výroby, které jsou mimo přímou kontrolu organizace, ale mají přímý dopad na její celkový environmentální dopad.
• Odpady – Emise spojené s nakládáním s odpady, které organizace produkuje, jak při jejich spalování, tak při skládkování nebo jiných formách zpracování. I když organizace přímo neřídí zpracování odpadu, má vliv na jeho vznik a zpracování.
• Investice – Emise související s finančními investicemi organizace, například investice do firem nebo projektů, které mají vysoké emise, jako jsou investice do fosilních paliv nebo jiných emisních aktivit. Tyto emise jsou nepřímo spojeny s činnostmi organizace, ale stále mají vliv na její ekologický dopad.

Výpočet a vykazování Scope 3 emisí je složitý proces, protože vyžaduje sběr dat z různých částí hodnotového řetězce, které nejsou vždy snadno dostupné nebo kontrolovatelné. Tento druh emisí tvoří často největší podíl na celkových emisích organizace, ale jejich měření může být náročné a vyžaduje spolupráci s dodavateli a dalšími partnery. Vykazování Scope 3 emisí bývá méně detailní než u Scope 1 a 2, protože zahrnuje řadu externích faktorů, které jsou mimo přímou kontrolu organizace.